Jste v německém jazyce úplný začátečník? Pak je tu pro Vás stručný souhrn toho nejdůležitějšího, bez čeho se v němčině neobejdete.

Podstatná jména:

Začínají vždy velkým písmenem.

Pád podstatného jména je vyjádřen členem.

Důležitý je rod podstatného jména. U některých podstatných jmen má výraz různé významy v závislosti na členu.

Např.:

der Band (Bände) – svazek knih

die Band (Bands) – hudební skupina

das Band (Bande) – pouto

Užití rodů:

Mužský - názvy dní, měsíců, ročních období, světových stran, větrů, vodních srážek, vlaků, aut, minerálů, alkoholických nápojů, cizích slov (-eur, -ist, -ismus, -loge)

Ženský - názvy letadel, lodí, většiny stromů a květin, většiny řek; subst. číslovky (die Eins); podstatná jména na -heit, -(ig)keit, -schaft, -ung, -ei, -ie, -(t)ion, -in, -ät

Střední - názvy kontinentů, ostrovů, všech měst, většiny zemí, měr a vah, kovů, chemických prvků, zpodstatnělých sloves, mláďat, zdrobnělin (tvoří se příponami -chen, -lein), cizích slov (-um, -ment)

Množné číslo se tvoří přidáním koncovky nebo přehlásky. Nejčastěji se užívá koncovka -(e)n (např.: die Katze - die Katzen). Dále se používá koncovka -er a někdy přehláska (např.: das Buch - die Bücher). Další koncovkou je -s. Ta se často užívá u podstatných jmen cizího původu (např. das Auto - die Autos). Někdy zůstává při tvoření množného čísla tvar podstatného jména stejný a změní se pouze člen (např.: das Fenster - die Fenster).

Přídavná jména:

V přísudku mají pro všechny rody i obě čísla stejný tvar (s přídavným jménem je shodný i tvar příslovce). Např.: Der Tisch ist neu. - Stůl je nový. Die Tische sind neu. - Stoly jsou nové.

Zájmena:

Osobní

- ich, du, er, sie, es, wir, ihr, sie, Sie

1. pád

ich

du

er

sie

es

wir

ihr

sie

Sie

3. pád

mir

dir

ihm

ihr

ihm

uns

euch

ihnen

Ihnen

4. pád

mich

dich

ihn

sie

es

uns

euch

sie

Sie

2. pád se již téměř neužívá.

Přivlastňovací

- mein, sein, dein, ihr, sein, unser, euer, ihr, Ihr

Skloňování přivlastňovacích zájmen:

Singular

Plural

Mužský rod

Ženský rod

Střední rod

Nom.

mein

-er

meine

-e

mein

-es

meine

-en

Gen.

meines

-en

meiner

-en

meines

-en

meiner

-en

Dat.

meinem

-en

meiner

-en

meinem

-en

meinen

-en

Akk.

meinen

-en

meine

-e

mein

-es

meine

-en

V jednotném čísle se skloňují jako přídavná jména po členu neurčitém (např.: ein Auto - mein Auto).

Přídavná jména stojící po přivlastňovacím zájmenu skloňujeme jako po členu neurčitém (např.: seine kleine Tochter).

Číslovky:

Datum - Heute ist der 25. (-ste) Mai 1997 (neunzehnhundertsiebenundneunzig)

Všechny číslice menší než milion se píší jako jedno slovo. Po neurčitých číslovkách viele, wenige, einige a po všech číslovkách vyšších než 1 je podstatné jméno v 1. pádě množného čísla a přísudkové sloveso v množném čísle. (např.: Zehn (Viele) Schüler sind hier.)

Um wie viel Uhr? - V kolik hodin? Ich komme um acht Uhr, (am) Freitag, am Wochenende, im Juni, im Winter, jeden Tag, nächste Woche, in zwei Wochen. - Přijdu v osm hodin, v pátek, o víkendu, v červnu, v zimě, každý den, příští týden, za dva týdny. Er ist hier am achten. - Je / Bude zde osmého.

- am morgen (ráno), abends (večer), ab morgens (od zítřka), bis heute (dodnes), seit letztem Monat (od minulého měsíce), heute in zwei Monat (ode dneška za 2 měsíce), vor 5 (před pátou), am Freitag (v pátek), am Wochenende (o víkendu), im Juni (v červnu), jeden Tag (každý den), in zwei Woche (za dva týdny)

Slovesa:

- slabá (pravidelná) slovesa - mají koncovky - -e, -(e)st, -(e)t, -en, -(e)t, -en

Časování i tvorba časů probíhají podle stejného modelu. Do této skupiny patří velká většina sloves v němčině (např.: suchen - hledat, machen - dělat, spielen - hrát).

- silná (nepravidelná) slovesa

Časování a tvorba časů se u jednotlivých sloves liší. Těchto sloves je menšina (např.: schreiben - psát, leiden - trpět, singen - zpívat).

Příklady časování sloves:

haben

Číslo jednotné

Číslo množné

1. osoba

ich habe

wir haben

2. osoba

du hast

ihr habt

3. osoba

er, sie, es hat

sie, Sie haben

malen

Číslo jednotné

Číslo množné

1. osoba

ich male

wir malen

2. osoba

du malst

ihr malt

3. osoba

er, sie, es malt

sie, Sie malen

fahren

Číslo jednotné

Číslo množné

1. osoba

ich fahre

wir fahren

2. osoba

du fährst

ihr fahrt

3. osoba

er, sie, es fährt

sie, Sie fahren

einkaufen

Číslo jednotné

Číslo množné

1. osoba

ich kaufe ein

wir kaufen ein

2. osoba

du kaufst ein

ihr kauft ein

3. osoba

er, sie, es kauft ein

sie, Sie kaufen ein

Předložky:

Dle významu:

poloha:

čas:

Seit se používá pro čas, který začal v minulosti.

Dle pádu:

- s 2. pádem:

außerhalb (mimo místně), innerhalb (uvnitř, během), infolge (v důsledku), inmitten (uprostřed), (an)statt (místo), während (během), entlang (podél čeho (též se 3. a 4. pádem)),...

Např.: außerhalb der Stadt (mimo město)

- se 3. pádem:

ab (od hodnotově a časově), aus (z), außer (kromě, mimo), bei (u, při), gegenüber ((na)proti), mit (s), nach (do, po, podle), seit (od časově), von (od, z, o), zu (k, na, za, po),...

Např.: aus dem hotel (z hotelu)

- s 2. a 3. pádem:

binnen (do, za časově), dank (díky, zásluhou), trotz (i přes), wegen (kvůli),...

Např.: trotz des Regens (i přes déšť)

- se 4. pádem:

bis (do), durch (skrz (český 7. pád)), für (pro, za), gegen (proti), ohne (bez), um (v, okolo, za), wider (proti)

Např.: für die Mutter (pro matku)

- se 3. a 4. pádem:

an (na, u (3. pád), ke (4. pád)), auf (na), hinter (za), in (v (3. pád), do (4. pád)), neben (vedle), über (nad, přes), unter (pod, mezi), vor (před), zwischen (mezi dvěma objekty)

Např.: an dem Tisch (u stolu)

3. pád použijeme v odpovědí na otázku wo (kde), 4. pád na otázku wohin (kam)

- dvoudílné:

von heute an (ode dneška), am Theater vorbei (kolem (podél) divadla),...

- splývání předložek se členem:

am, beim, um, vom, zum (an, bei, in, von, zu + dem); zur (zu + der); ans, aufs, ins (an, auf, in + das); hovorově též fürs, durchs,...

Spojky:

Souřadící

Spojují dvě hlavní věty a nebo dvě věty vedlejší. Nespojují tedy nikdy větu hlavní a větu vedlejší.

a) spojky, které nemění slovosled

Tvary:

... spojka - podmět - přísudek - ostatní větné členy

... spojka - zdůrazněné slovo - přísudek - podmět - ostatní větné členy

Spojky: aber (ale), denn (neboť), oder (nebo), sondern (nýbrž), und (a)

Např.:

Meine Mutti hat das Glas gekauft, denn es war billig.

Maminka koupila tu sklenici, neboť byla levná.

Heute gehen wir ins Kino und morgen fahren wir nach Prag.

Dnes jdeme do kina a zítra pojedeme do Prahy.

b) spojky, které mění slovosled

Po těchto spojkách je přísudek na prvním místě.

Spojky: deshalb (proto), darum (proto z toho důvodu), trotzdem (přesto)

Např.:

Er ist krank, deshalb ist er nicht in der Arbeit.

Je nemocen, proto není v práci.

Podřadicí

Uvozují větu vedlejší, která je závislá na větě hlavní. Po těchto spojkách následuje věta vedlejší.

Spojky: dass (že), weil (protože), obwohl (ačkoliv), wenn (když)

Např.:

Ich bin zu Hause, weil ich krank bin.

Jsem doma, protože jsem nemocný.

Člen:

Člen určitý

Člen neurčitý

Použití členu:

Člen určitý - osoby a věci známé, již zmíněné; řadové číslovky; 3. stupeň přídavných jmen; jména pohoří, řek, moří; názvy zemí mužského a ženského rodu; názvy ročních období a měsíců; jde-li o osoby, předměty nebo jevy existující jen jednou a reprezentanty živočišného druhu

Člen neurčitý - osoby a věci dosud neznámé, blíže neurčené

Bez členu - u jmen látkových označujících neurčité množství; po měrných jednotkách; u názvů povolání; v nadpisech a nápisech; v oslovení; ve zvoláních; v osobních jménech a titulech; v pevných spojeních; v mnoha předložkových vazbách; u některých abstrakt; u vlastních jmen, míst a zemí středního rodu; u názvů kontinentů; u jmen národností; za podstatným jménem ve 2. pádě; v množném čísle tam, kde by byl v jednotném čísle člen neurčitý; je-li podstatné jméno spojeno se zájmenem

Ve větě stojí člen vždy před podstatným jménem, k němuž náleží. Pokud je zde ovšem přívlastek, dává se člen před něj (např. der warme Pulli).

Podmět:

Je tvořen podstatným jménem nebo zájmenem, které se pojí s přísudkem.

Musí být vyjádřen v každé větě.

U vět, které pojednávají o počasí, se užívá es.

Podmět může být ve větě i na jiném než na prvním místě.

- neurčitý podmět - man, es

- v neosobních větách je podmět es

Např.:

Es ist ein Unfall passiert. - Stala se nehoda.

Die Blume ist rot. - Květina je červená.

Sie haben drei Kinder. - Oni mají tři děti.

Was hast du mit dem Heft gemacht? - Co jsi (ty) udělal s tím sešitem?

Negace:

Tvoří se pomocí nicht, nichts, niemand, kein, nein, nie(mals) (nikdy). V německé větě může být pouze jeden zápor. Na zjišťovací otázku zní záporná odpověď Nein, ... Při kladné odpovědi na zápor se používá Doch, ....

Např.:

Kommst du morgen nicht? - Doch, ich komme.

Nepřijdeš zítra? - Ano, přijdu.

Nicht

- nesmí stát ve větě před časovaným slovesem

- nicht se užívá, pokud negujeme sloveso, nebo podstatné jméno se členem určitým

Např.: Ich bin nicht groß. - Já nejsem velký.

Kein

- užívá se, pokud je u podstatného jména člen neurčitý

Např.: Ich habe kein Auto. - Nemám žádné auto.

Vytvořit zápor lze i u přídavných jmen přidáním předpony un- (např.: gesund (zdravý) - ungesund (nezdravý)).

Vedlejší věty:

Jsou připojeny buď bez spojek, vztažnými zájmeny, tázacími zájmeny (wer, was, wie, wohin), nebo podřadicími spojkami (dass, weil, wenn, obwohl). Časované sloveso ve vedlejší větě je na konci věty.

Např.:

Er kommt heute nicht, weil er krank ist. - Dnes nepřijde, protože je nemocný.

Ich weiß nicht, wohin er geht. - Nevím, kam jde.

Ich weiß nicht, wohin er gegangen ist. - Nevím, kam šel.

Slovosled:

Věta oznamovací

a) přímý - podmět stojí na prvním místě

Podmět + časované sloveso + ostatní větné členy.

Např.: Ich schreibe den Brief. - Napíšu ten dopis.

b) nepřímý - podmět stojí za časovaným slovesem

- když chceme zdůraznit člen

Zdůrazněný větný člen + určité sloveso + podmět + ostatní členy.

Např.: Heute schrieb er einen Brief. - Dnes napsal dopis.

Věta tázací

- doplňovací

Tázací zájmeno + sloveso + podmět + ostatní větné členy.

Např.: Was schrieb er heute? - Co dnes napsal?

- zjišťovací

Určité sloveso + podmět + ostatní větné členy.

Např.: Schrieb er heute einen Brief? - Napsal dnes dopis?

Věta rozkazovací

První místo sloveso

Např.: Schreib deinem Bruder einen Brief!

Je-li předmět vyjádřen dvěma zájmeny, stojí zájmeno ve 4. pádu před zájmenem ve 3. pádu.

Např.: Er bringt mir ein Buch. => Er bringt es mir. (Přinese mi knihu. => Přinese mi ji.)

Více příslovečných určení ve větě jde po sobě obvykle v následujícím pořadí:

1. času - 2. místa - 3. způsobu

Např.: Alena hat gestern zu Hause fleißig gearbeitet. - Alena včera doma pilně pracovala.

V hlavní větě tvoří první část (vlevo) časované sloveso, druhou část (vpravo) tvoří jeho „doplňující část“ - infinitiv při použití modálního slovesa, odlučitelná předpona, u složených časů to může být příčestí minulé.

Ve větě vedlejší tvoří první část (levou) část uvozovací výraz vedlejší věty, druhou (pravou) část tvoří časované sloveso.

Např.:

Sein Vater ist gestern in die Schule gegangen. - Jeho otec šel včera do školy.

Er weiß noch nicht, ob er morgen kommt. - Ještě neví, jestli zítra přijde.